Krabice na dotazy
Sexuální a vztahová výchova
Zeměpisář se ve škole neobejde bez nástěnných map a glóbu, matikářka zas bez velkého dřevěného trojúhelníku a kružidla na tabuli, ale co taková lektorka sexuální a vztahové výchovy? Co ta potřebuje k tomu, aby zaujala a udržela pozornost (veskrze pubertálního) žactva?
Možná tipujete nástěnné tabule s vyobrazením rozmnožovacího ústrojí obou pohlaví, krabici kondomů nebo erotické pomůcky. Fakt je, že tohle samozřejmě funguje, ale po bližším seznámení s obrázky či předměty zájem poměrně rychle vyprchá a po celou hodinu se obvykle neudrží. Za těch pár let, co se věnuju lektorské práci v oblasti sexuální a vztahové výchovy na 2.stupni ZŠ, jsem zjistila, že jednoduchá krabice na dotazy má kouzlo, které jen tak nevyprchá.
Pubertální žáci a žačky totiž chtějí vědět všechno možné o tom, co je ve vztazích, intimitě a sexualitě čeká. Někdy jsem docela hodně překvapená, co se jim honí hlavou. Ale vyslovit svůj dotaz veřejně, před všemi ostatními spolužáky a spolužačkami, to se odváží málokdo. A tady vzniká prostor pro pochopitelně anonymně napsané dotazy, pečlivě poskládané a vhozené do krabice pokud možno nenápadně o přestávce. Zkoušela jsem také vyzvat děti během vyučování, aby své dotazy napsaly a vhodily do krabice, ale jsou třídy, kde tato výzva naprosto nepadla na úrodnou půdu. Nejlepší, čeho jsem se tam dočkala, byla krabice plná papírků s lakonickým NEMÁM DOTAZ. Nejhorší varianta pochopitelně krabice zející prázdnotou a prázdné papírky poházené po třídě.
Na druhé straně jsou třídy, kde se mé krabice od papírových kapesníků nemohou dočkat a dychtivě se na papírky vrhají, sotva je vytáhnu z tašky. Pak mi je v podobě primitivního origami nacpou do krabice a ještě se jdou ujistit, že jsem si toho všimla a budu jim věnovat pozornost. Pokud možno co nejdříve a nejlépe tím vyplnit veškerý čas, který máme k dispozici. To se mi zatím nikdy nepodařilo, protože dotazů ani ve zvídavých třídách zatím doposud nepřistálo v krabici dost najednou. Někdy je i cíleně odložím na další lekci, abych tím zvýšila nejenom zájem, ale také snahu respektovat domluvená pravidla. Co si budeme nalhávat, současní puberťáci mají značný problém se sebevládou a respektováním ostatních. Hranice a pravidla jim moc neříkají, a tak využívám k jejich trénování i dotazy z krabice. Obvykle na to jdu stylem „něco za něco“: vy chcete ode mne slyšet odpovědi na své otázky a já s vámi potřebuju probrat např. téma antikoncepce. Čili nejdřív se budeme věnovat tomu, co mám pro vás připravené já (a co jsme si domluvily se školní metodičkou prevence), a pak bude čas na dotazy z krabice. Někdy se k odpovědím dostanu už v průběhu lekce, protože ty otázky s tématem jednoznačně souvisejí. Jindy jsou z docela jiného škopíku a tak je odkládám na vhodnější chvíli.
Mnohé aktivity, které s puberťáky dělám, jsou v menších skupinách a zahrnují diskusi, sdílení zkušeností, výměnu názorů apod. Takže bývá ve třídě často docela rušno. Jakmile vezmu do ruky krabici s otázkami, třída se obvykle výrazně zklidní a ztiší. Na většinu tříd to funguje téměř jako mávnutí kouzelným proutkem. Konečně se dozvědí ta největší tajemství dospěláckého života! Doma tabuizovaná témata se aspoň trochu osvětlí a nikdo jim nebude říkat, že o tomhle se nemluví, na tohle mají ještě čas, případně jak je mohlo něco takového vůbec napadnout? Další varianty odpálkování zájmu svých potomků o sexualitu a intimitu si můžete doplnit sami podle vlastní zkušenosti.
Otázek, které mi v krabici za poslední tři roky přistály, už bylo pár set. Některé se pochopitelně opakují, jiné jsou naprosto jedinečné, ale všechny určitým způsobem odrážejí, co se děje ve vnitřním světě dospívajících. Ať už jsou to obavy, nejistota, přání, pochybnosti, na všechny se snažím odpovídat tak, aby odpověď reflektovala jak mou vlastní zkušenost, tak odpovídající obecné zákonitosti, které se téhle oblasti týkají. Některé z těch dotazů a svoje odpovědi na ně tady zamýšlím sdílet v pokračování tohoto blogu, protože mám pocit, že by to rodičům mezi mými čtenáři mohlo usnadnit komunikaci s jejich dospívajícími potomky v rodinném prostředí. Ne všechno se totiž dá vysvětlit či sdílet ve školních učebnách. Navíc osobní hodnoty jednotlivých rodičů nemusejí být vždy v souladu s hodnotami, ke kterým se veřejné školství či většina společnosti hlásí. Proto považuji rozhovory rodičů s dospívajícími dětmi za potřebné a velmi užitečné, jakkoli náročné se to může zpočátku zdát.
Pokud by snad i někdo ze čtenářek či čtenářů měl potřebu položit mi dotaz z oboru sexuální a vztahové výchovy, může jej vložit do mé virtuální krabice na dotazy na adrese dotazydokrabice@gmail.com. Pro rodiče připravuji také webináře na téma Jak mluvit s dětmi o sexualitě na portálu Naučme se.