Kdy začít mluvit s dětmi o sexualitě?

Moje šokující odpověď totiž zní: od narození. Jistě nemá smysl novorozenci vykládat anatomické a fyziologické detaily jeho průchodu porodním kanálem. Ale náš postoj k procesu zrození, k novorozenci samotnému, k jeho pohlaví, které se zjišťuje jako jedna z prvních věcí po příchodu na svět, to všechno už jsou záležitosti, které k sexualitě patří a jsou její neodmyslitelnou součástí. A i když o tom třeba nemluvíme nahlas, ale jen v duchu si přebíráme, jakým zážitkem porod pro nás byl, co s námi dělá fakt, že máme dítě právě toho pohlaví, které přišlo na svět, to všechno se projevuje neverbálně skrz naše chování, mimiku, gesta směrem k miminku. A miminko to pochopitelně také neverbálně vnímá. Takže byť nechtěně, nevědomě, nezáměrně, ale přesto už od narození se svými dětmi komunikujeme na téma sexuality. Předáváme jim své postoje a hodnoty skrze doteky, pohledy, úsměvy či škleby, způsob, jakým je držíme, přebalujeme, umýváme, oblékáme atd.

Kdo znáte film Sexmise, možná si vybavíte scénu ke konci filmu, kdy jedna ze žen - pečovatelek v oddělení novorozenců rozbalí miminku plenku a zděšeně zaječí, když spatří v jeho rozkroku mužské přirození. Ten zděšený jekot předává zcela jasnou zprávu – něco je špatně. Když to rozvedu dál, tak dítě je vadné, tohle tady nemá být, náš svět se porouchal. Podobně může reagovat kdokoli z nás, pokud očekává narození dítěte určitého pohlaví a ono se po porodu ukáže, že je to jinak. Rodiče, kteří jsou dostatečně zralí a dospělí, budou vděční, že se jim narodilo zdravé dítě a jeho pohlaví nejspíš řešit nebudou. Vědí totiž, že šance je pokaždé znovu 50:50. A dítě, které se jim narodí, je pro rodiče vždycky příležitostí něco nového se v životě naučit a někam dál se posunout, bez ohledu na pohlaví toho dítěte.

Všechno má své silné i slabé stránky či chcete-li výhody a nevýhody. Znám rodinu, kde se postupně narodili 4 kluci, byť rodiče velmi toužili po holčičce. Nebo naopak, kde jsou tři holky a žádný kluk. Jasně, každá ta rodina funguje jinak, než kdyby v ní bylo více zastoupeno i to druhé pohlaví, ale můžeme říci, že je to špatně? Že ti rodiče nebo ty děti jsou nějací chudáci, protože to nevyšlo podle představ rodičů? Myslím, že v obou rodinách by mne přestali považovat za spřátelenou osobu, kdybych s něčím takovým za nimi přišla. Jistě, je to výzva, v určitém směru je to náročnější mít všechny děti jednoho pohlaví, ale na druhou stranu je to v něčem zase jednodušší.

Zpátky k novorozencům a miminkům – už od jejich příchodu na svět jim tedy dáváme najevo, jaký je náš postoj k nim včetně jejich pohlaví. A tím začínáme ovlivňovat jejich budoucí sexuální život. Představme si třeba otce, který je pyšný na narození syna. Z narození dcery zdaleka takovou radost nemá a synovi dává různými způsoby přednost, více se mu věnuje, investuje do vztahu s ním víc než do vztahu s dcerou. Zkusme si představit, kam to po čase povede. Ze syna možná vyroste nadměrně sebevědomý mladý muž, který se se k dívkám bude chovat přezíravě, bude si v sexuálních vztazích nárokovat různé výhody či práva a rozhodně nebude respektovat rovnocennost a jedinečnost své partnerky. Což může skončit třeba tím, že se z něj stane nezodpovědný „rozsévač“, který přivede do jiného stavu více žen, ale se žádnou nezaloží rodinu, neboť on má přece „privilegia“. Nakonec z něj může být „bonviván“, který si sice užívá nezávazných vztahů až do pokročilého věku, ale jeho citový život je povrchní a pocit smysluplnosti života, který zažívají jiní otcové díky rovnovážným vztahům se svými dětmi a partnerkami, mu zůstane nedostupný.

Pochopitelně je ten příklad velmi zjednodušený, úplně jsem pominula vliv matky (záměrně, aby to bylo názornější) a v realitě to všechno bude mnohem složitější. Ale kdyby třeba matka od rodiny odešla (úmrtí, rozvod) a žádná jiná žena by ji nenahradila, pak to tak reálně i dopadnout může. Proč to všechno ale takhle rozvitě popisuju? Protože vám chci ukázat, že budoucí život svých dětí ovlivňujete už od narození i na rovinách, které jste si zatím třeba neuvědomovali. K nim patří právě ta sexuální a vztahová. Pokud tedy chcete, aby vaše děti jednou měly spokojený život (včetně uspokojivých sexuálních vztahů), potřebujete sami ten svůj život žít tak, abyste v něm a s ním byli spokojeni. A k tomu neodmyslitelně patří vaše vlastní sexuální vztahy, postoje, hodnoty, představy (a možná i předsudky).

Vaše děti vás totiž neustále pozorují a napodobují, protože jste jim přirozeným vzorem. A této odpovědnosti se nezbavíte. Nemusí to být ale žádné nesnesitelné břemeno, když si budete vědomi toho, že v tom nejste sami a je to zcela přirozený stav a vývoj. A kdybyste si nevěděli rady, můžete se zúčastnit některé z mých akcí pro rodiče nebo si domluvit individuální konzultaci.